FIREHOUSE - Hold Your Fire

O ničivé síle grungeové exploze byly popsány stohy papíru, přesto je nutné ji zmínit snad v historii každé glam metalové kapely, proto ani Firehouse nebudou výjimkou, ač se díky kapelám ze Seattlu, které s gustem trhaly glam metalovou a heavy metalovou scénu na kusy, stali fenoménem a nepotřebovali k tomu ani měnit styl jako řada jiných kolegů. Kapela se díky debutovému albu stala miláčkem médií a nahrávací společnost nemohla přejít fakt, že debutu se jen v Americe prodaly dva miliony kusů.Velmi úspěšné bylo turné po Americe a Asii i přesto..více

[recenze]

[25.07.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

KRYPTOS - Decimator

Kdyby tihle kluci vytáhli německé nebo britské pasy a v nich jako datum narození měli uveden letopočet, se kterým by stihli na plné pecky prožít vzestup heavy metalu v osmdesátých letech, asi by se nikdo ničemu nedivil. Jenže čtveřice Kryptos u sebe nosí dokumenty aktuálně nejlidnatější země světa a jen nejstarší z téhle party (a také jediný, který osobně prožil začátky kapely) se stihl narodit o chlup dřív, než v kalendáři naběhla osmdesátá léta. Řešit indickou metalovou scénu může být pro našince trochu oříšek, ..více

[recenze]

[24.07.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

WRAITH - Fueled by Fear

Nahrávky americké party Wraith jsou jistotou na poli kvalitního blackened thrashe. Platilo to doposud, a stav se nemění ani po vydání novinky "Fueled by Fear", kterou firma Prosthetic Records vyexpedovala na konci června. Není třeba chodit kolem horké metalové kaše, americká čtveřice také nevymýšlí žádné speciality a hned od první skladby míří přímo na žánrový solar. A nutno zmínit, že tentokrát trefuje černý cíl nejlépe ve své dosavadní historii...více

[recenze]

[24.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

PALACE - Reckless Heart

Je všeobecně známo, že holky dost bere, když chlap umí hrát na kytaru. V tom případě musí švédský hudebník Michael Palace dostávat dámskou společnost do mdlob, jelikož zvládá nejenom hru na šestistrunku, ale zároveň zastane kompletní nástrojové obsazení běžné rockové kapely, včetně zpěvu. A protože tak činí s nemalým talentem, je jeho tvorba atraktivní nejen pro heterosexuální ženy, ale i pro muže a pohlavní entity všeho druhu...více

[recenze]

[23.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MASTERS OF ROCK 2024 - Vizovice, sobota (13.7.2024) a neděle (14.7.2024)

Sobotní program nabídl na Ronnie James Dio stage méně zvučná jména než v ostatních dnech. To ovšem neplatilo o vedlejší stagi (pojmenované jednoduše „2. stage“), kde se v sobotu představila za mě velmi přitažlivá soupiska představitelů domácí scény. Nejočekávanější bylo vstoupení power metalových Rimortis, kteří nedávno radikálně obměnili sestavu. Do kapely se vrátil fanoušky zbožňovaný zpěvák Milan Hloucal. Druhou citelnou změnou byla výměna kláves za kytaru. Nová (a staronová) krev kapelu neskutečně nakopla. ..více

[reporty]

[22.07.2024]

[Moloch]

[1 komentář]

MASTERS OF ROCK 2024 -Vizovice, čtvrtek (11.7.2024) a pátek (12.7.2024)

Již po dvacáté se do areálu vizovické likérky sjely zástupy rockerů a metalistů z Česka i ze zahraničí, aby oslavili čtyřdenní svátek rockové hudby. U příležitosti jubilejního dvacátého ročníku Masters of Rock pořadatelé představili nejnadupanější program ve své dosavadní historii, opírající se rovnou o tři velké headlinery. Navzdory avizovaným hvězdným účinkujícím se nepodařilo areál Jelínkovi likérky vyprodat (jak bývalo tradicí v předcovidových letech), což ve finále vůbec nevadilo, protože příznivců tvrdé rockové hudby dorazilo pořád dost na to,..více

[reporty]

[22.07.2024]

[Moloch]

[4 komentáře ]

JOURNEY - Escape

Kritika se na začátku osmdesátých let k Journey vůbec nestavěla smířlivě, a to ani publicisté, kteří kapelu po příchodu Stevea Perryho a vydání přelomové desky „Infinity“ vynášeli do nebes. Jenže uběhlo několik let, desky Journey nabraly klesající tendenci a nic nedokázal zachránit ani jazzrockový soundtrack ke zmatenému filmu „Dream, After Dream“ který fanoušky znejistil ještě více, protože podobně složitý a zcela nekomerční materiál od kapely neočekávali. Vážně hrozilo, že Journey začnou ztrácet svou půdu pod nohama jako se to dělo Kiss ..více

[recenze]

[22.07.2024]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 10/10]

JUDAS PRIEST - Unleashed In The East

Když se bavíme o Judas Priest sedmdesátých let, musíme dodat, že řeč není o té samé kapele jako nyní. Tehdy žádná heavymetalová scéna neexistovala, ač to v podhoubí vřelo, a Judas Priest byli jednou kapelou z mnoha, která nebyla považována za lídra hard rockové scény. Fanoušci si sice už všímali jejich potenciálu, který spočíval ve frenetickém, ječivém vokálu Roba Halforda, jenž nemohl zapřít nezaměnitelnou barvu, a také v kytarové symbióze K.K. Downinga a Glenna Tiptona, kteří jako kdyby se celou druhou polovinu sedmdesátých let ..více

[recenze]

[21.07.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

AC/DC - If You Want Blood You`ve Got It

V roce 1978 byla celosvětová sláva AC/DC spíše tušená, než aby k ní vedly přímé indicie a nenadálá popularita Australanů byla vysvětlována tím, že britští novináři kapelu zaškatulkovali k punkové vlně, což jinak klidného Malcolma Younga popudilo stejně, jako když ti samí pisálci o AC/DC za pár let psali jako o heavymetalové kapele. Jenže punk se ukázal být jako sezónní záležitost a i po jeho tvrdém nárazu do zdi popularita Australanů vykazovala vzestupnou tendenci. Divoká alba „Let There Be Rock“ a „Powerage“ ukázala jejich sílu ..více

[recenze]

[20.07.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

INNER AXIS - Midnight Forces

V době, kdy se z každého rohu každý týden valí obrovské množství nové muziky, je pro kapely jako Inner Axis šance na to, že se někdy dostanou do povědomí širšího okruhu posluchačů, v podstatě mizivá. Málo platné budou kapele sehranost a zkušenosti, které bod vlajkou Inner Axis sbírá už šestnáct let, a ještě před tím se polovina kapely (a v počátcích Inner Axis dokonce tři pětiny) realizovala celou dekádu pod hlavičkou Midgard. Důvod je prostý – Inner Axis hrají melodický metal jako podle učebnice,..více

[recenze]

[20.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

AXXIS - Coming Home

Na přelomu minulé a této dekády si němečtí Axxis zahráli na babu Vangu a jen měsíc poté, co mocní rozhodli o tom, že uzavřou na našem území školy z důvodu corona-pseudopandemie, vydali kraťas s výmluvným názvem „Virus Of A Modern Time“. Po poměrně hektickém období, v němž vydali dvě řadovky a zavzpomínali na raná léta u firmy EMI se po nich s varovným EP v podstatě zavřela voda a dlouho o nich nebylo slyšet. Ale mrknete-li na diskografii Axxis, která aktuálně čítá už šestnáct řadových kousků, možná dojdete k tomu, ..více

[recenze]

[19.07.2024]

[Savapip]

[7 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

KISSIN` DYNAMITE - Back With A Bang

Na Kissin` Dynamite se dá nahlížet z různých úhlů. Pro člověka, který nezná žánrovou historii glam metalu, bude jednoduché mít jejich hudbu v oblibě, ač píší snad nejklišovitější věci v celém ranku, nedá se jim upřít chytlavost, zpěvnost a aranžérská vtipnost. Pro někoho, kdo aktivně sledoval americkou scénu osmdesátých let, může tahle kapela být neotravnější produktem (navíc z Německa…), který nemůže Bon Jovi, Def Leppard nebo Poison konkurovat, ani kdyby se na hlavu stavěl. Pak je tu hledisko třetí, vcelku neutrální, ..více

[recenze]

[19.07.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]

FIREHOUSE - Firehouse

Jednu dobu se zdálo, že se Firehouse stanou zachránci glam metalového žánru, jenž se na konci osmdesátých let vyčerpal a v nekonečné honbě za záplavou peněz, kterou slibovala rotace pořádně vlasatých klipů na MTV, pozbýval svou identitu. Bylo tu dvacet kopií Mötley Crüe, desatero Poison a patero Ratt, a úroveň šla všeobecně dolů. Pak se objevili Firehouse z Richmondu ve Virginii a podařilo se jim z pomalu odumírajícího žánru vykřesat poslední jiskřičky úspěchu. Bylo vidět, že není potřeba vymetat večírky..více

[recenze]

[18.07.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

GALNERYUS - The Flag of Punishment

K výpočtu japonských kapel, které hrají power metal na celosvětově přijatelné úrovni, by stačila jedna jediná ruka. Zaťatý fanoušek žánru si v tamějších končinách určitě najde plno zajímavých uskupení, pokud bychom se však měli bavit o autorství, které má konstantněji nastavené kvalitativní parametry a kapela zároveň svojí vizuální prezentací nepřipomíná podivnou travesty show, celkový počet interpretů se velmi rychle zúží do malinké množiny. Mezi nimi zcela bez pochyb vyniká parta Galneryus, ..více

[recenze]

[18.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]

SUNBOMB - Light Up The Sky

Tracii Guns je druhým Georgem Lynchem na rockové scéně a když několik měsíců nenatočí žádnou desku, je nesvůj. I když s L.A. Guns připravuje už asi sto padesátou osmou řadovku, nezanedbává ani řadu dalších projektů, z nichž tentokrát jako králíka z klobouku vytáhl Sunbomb, které provozuje společně nejen s bubeníkem L.A. Guns Adamem Hamiltonem, ale především se zpěvákem Michaelem Sweetem, frontmanem křesťanských agitátorů Stryper, které podle dobových rozhovorů v osmdesátých letech pro jejich náboženský postoj z duše nenáviděl. ..více

[recenze]

[17.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

LEGIONS OF THE NIGHT - Darkness

Legions of the night - Good God!
Legions of the night - Can they hear your battle cry?

Je to už třicet sedm let, co Savatage na albu „Hall Of The Mountains King“ vyřvávali „Legions Of The Night“. Jsou to tři roky, co se Jens Faber (Dawn Of Destiny, Malefistum) a Henning Basse (Metalium, Withering Score, ex-Firewind), od bicích jištění Philippem Bockem, pod křídly Legions Of The Night poprvé pustili do vzdávání pocty floridským bardům...více

[recenze]

[16.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

KAVIAR KAVALIER - Hairy, Hairy

Někdo má rád buchty makový, jiný zase chlupatý. Zní to divně? Asi ano, ale řeč bude o nové desce projektu Kaviar Kavalaier, za kterým stojí slovutný multiinstrumentalista Necrocock. To znamená, že o divnosti nebude nouze, stejně jako o erotiku. Oproti deskám pod hlavičkou Necrocock je Kaviar Kavalier daleko oplzlejší a rochní si v erotických tématech. Nechybí ani pořádná dávka humoru a hudební pestrost. Šestá řadová deska nese název „Hairy, Hairy“, což plně odkazuje na úvodní citaci. ..více

[recenze]

[16.07.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]